CHCI SE PŘIDAT

Firmy sobě

„Spíš než reálné výsledky pomoci vidíme účinné vládní PR,“ říká podnikatel Lubomír Hartmann

Firmy sobě, Lubomír Hartmann

„Po několika zamítnutých úvěrech v rámci výzev COVID I a II se o třetí program ani nepokoušíme“, svěřuje se Lubomír Hartmann, ředitel ostravské firmy M. K. R., největšího českého výrobce pružin a pružinových komponentů do nábytku.

Po praktické zkušenosti s programy COVID I a COVID II se o COVID trojku už ani nepokoušíme. Spíš než reálné výsledky v podobě stovek miliard „napumpovaných“ do ekonomiky, jak vláda záchranné programy prezentuje, vidíme efektivní vládní PR. Z hlediska vládních výdajů budou nejvyšší investovanou položkou náklady na administrativu spojenou se zpracováním žádostí. Nějaká ta stovka milionů padne i komerčním bankám jako náhrada plynoucí ze záruk na nepovedené úvěry. Ty fungují na čistě komerční bázi, a tak k tomu banky zcela racionálně přistupují.

Banky si státními zárukami snižují riziko, firmy z nich ale nemají nic

V rámci výzev jsme jednali s několika z nich a dostali jsme dvě alternativy zamítavých odpovědí. Prvním argumentem bylo, že během krize nevykazujeme dostatečný výkon a spadáme tak do kategorie rizikový klient. Druhá možnost výborně ilustruje oportunistický přístup komerčních bank. Uvádím na příkladu s upravenými hodnotami: „Máte provozní financování ve výši např. 24 mil. Kč, které je plně kryto zárukami. V rámci programu COVID vám banka nabídne, že vaše provozní financování navýší o 1 mil. Kč, tedy na 25 milionů. Současně tento úvěr rozdělí na dvě části a bude se tvářit, že jedna polovina je nový úvěr v rámci programu COVID. Ten si nechá podpořit státní zárukou. Veškeré původní záruky si ovšem ponechá. Kdo by odmítl výrazné snížení rizika bez námahy, privatizaci zisků a zespolečenštění nákladů, že?“

Tzv. krizová vládní pomoc v reálu vládu nic nestojí

Extrémní administrativní náročnost nechci raději vůbec komentovat. A situace, kdy jednu z našich žádostí zpracovával zaměstnanec odboru odpadového hospodářství ze Státního fondu životního prostředí, už se jeví jako doslova absurdní. Bohužel pracujeme v oboru, který byl rozhodnutím vlády zcela paralyzován a zároveň není tak politicky atraktivní jako cestovní ruch nebo gastronomie. Z našeho pohledu je krizová vládní pomoc akcí, která ve finále vládu nic moc nestojí, ale dají se na ni perfektně svést vysoké schodky ve státním rozpočtu, ačkoli ty vzniknou z úplně jiných příčin.