CHCI SE PŘIDAT

Firmy sobě

„Pomohlo by, kdyby stát kupoval ochranné pomůcky od českých firem. Některé by to dokázalo udržet nad vodou i měsíce,“ říká Eliška Slámová.

 

Braasi, Firmy sobě

Foto: archiv Braasi

Značku založila společně se svým partnerem Šimonem Brabcem v roce 2013. Dva mladí architekti vyrábějí v pražských Holešovicích tzv. rolltop batohy, které spojují praktickou stránku s vytříbeným designem. Původně šili pro a rodinu známé, brzy se ale batohy Braasi staly ikonickým urban doplňkem v Čechách i v zahraničí.

Jak koronavirová krize postihla vaši firmu? (konkrétní dopady, propady příjmů, závazky vůči dodavatelům, nájem, úvěry…)

První měsíc byl náročný. Tržby na e-shopu se propadly téměř o 75 %, velkoobchod nám klesl na nulu kvůli uzavřeným obchodům, včetně těch v i v zahraničí, hlavně v Německu, Francii a Velké Británii. Začali jsme proto za režijní cenu vyrábět roušky, které sice trochu rozhýbaly eshop, ale batohy se neprodávaly.

Kdy se situace obrátila k lepšímu?

V dubnu se nám trochu zvedly tržby. Sice měly pořád větší podíl roušky, ale začaly se opět prodávat i batohy a pomalu se rozhýbal i velkoobchod – podařilo se nám poslat větší objednávku do Japonska. V květnu se situace obrátila a nad rouškami převážily batohy. Velkoobchod je na 70 %, začaly chodit objednávky nejdříve z Francie, pak z Německa, teď i z Rakouska.

Jak u vás probíhal nouzový stav z hlediska provozu?

Provoz byl omezen, hlavně z důvodu poklesů zakázek. Zaměstnankyně s dětmi zůstaly doma, v dílně jsme měli jen dvě paní, které jsme vozili do práce a po práci domů autem. Přístup do dílny byl pro veřejnost úplně uzavřen.

Museli jste poslat domů zaměstnance nebo přizpůsobit prostory výrobny?

Doma zůstali hned po vyhlášení nouzového stavu brigádníci a zaměstnanci, co mají děti. Dvě kolegyně měly snížený úvazek. Prostory dílny jsme neupravovali, pouze se zpřísnily hygienické podmínky – mytí rukou, dezinfekce, časté omývání klik a společných prostorů desinfekcí.

Budete potřebovat pomoc státu? Žádali jste už o některou z dotací? 

 Naštěstí nemáme žádné úvěry ani závazky vůči dodavatelům, takže o státní podporu jsme nežádali.

Myslíte, že stát českým firmám v době krize i po ní pomáhá, nebo spíš „háže klacky pod nohy“?

 Myslím, že záleží na odvětví, na někoho se úplně zapomnělo, někdo byl zase bohatě podpořen (záleží na podnikatelských aktivitách pana premiéra).

 Jaké podpůrné kroky byste uvítali? Co by vám reálně pomohlo?

 Pomohlo by nám, kdyby stát kupoval od českých firem ochranné pomůcky, které vyráběly. Některé firmy by to dokázalo udržet nad vodou i měsíce. A to nemluvím o OSVČ (menší české módní značky, designéři, módní tvůrci, ve finále i maminky na mateřské). Výrobní kapacita zde byla obrovská a zcela nevyužitá.

 Jak jste zvládali řídit firmu a zároveň pečovat o dvě malé děti?

Na mateřské jsem v podstatě nikdy nebyla, hned po porodu jsem začala částečně pracovat. Máme tak zajetý a léty prověřený systém práce a střídání se s partnerem v péči o děti. V době krize nám hodně pomáhaly babičky.

 Jaké jsou vaše aktuální plány? Obáváte se něčeho v nejbližší době?

do starých kolejí se ekonomika zřejmě nevrátí. Ale neustále hledáme nové příležitosti a projekty. Díky krizi jsme měli čas podívat se na náš stávající business z odstupu, ujasnit si, kam směřujeme, vyčistit si hlavu, odpočinout si. Zároveň jsme měli čas na nové modely a kreativní puzení. Obavy proto nemám, věřím, že to zvládneme.

Máte zpětně pocit, že uzavření prodejen a celkové zmrazení ekonomiky v takovém rozsahu mělo smysl?

 Na začátku měl jistě každý obavy, jak moc se virus rozšíří, a bál se o své nejbližší. Uzavření prodejen v takovém rozsahu ale smysl nemělo. Chytré mi přišly otevírací doby vyhrazené pro seniory. Co mi vadí, je že se uzavřely malé prodejny, na kterých byli závislí jednotlivci, zatímco korporátní kolosy (Hornbach, Obi) byly otevřeny dál. Peníze, které mohly podpořit menší živnostníky, se tak odlily pryč.

Máte informace, jak jsou na tom vaši kolegové z oboru – designéři, architekti apod.?

Architekti mají dlouhodobé projekty, takže ti jsou zatím ok, ale v architektuře se krize projeví vždy se zpožděním. Designéři v oboru textilního průmyslu přesunuli svoje kapacity na roušky – ale finančně to zasáhlo všechny z nás.

Přinesla vám krize i něco pozitivního?

Ano, určitě. Nastartovala u nás nové smýšlení o způsobu provozování firmy, efektivitě práce a hlavně jsme získali čas na vývoj. Co mi přišlo neuvěřitelné, byla vlna solidarity, která byla cítit úplně všude. Spousta lidí nám nabízela pomoc, do dílny nám nosili látky, abychom mohli vyrábět roušky. V prvním týdnu šili jsme roušky zdarma a dávali jsme je do nemocnic, městské části nebo seniorům. Každý se snažil nějak zapojit a být užitečný.

Linda Vomáčková