CHCI SE PŘIDAT

Firmy sobě

„Pomoc vlády se jakoby vyčerpala, ochladla a spoléhá, že si to firmy nějak vyřeší,“ říká Pavla Brečková

Firmy sobě, Pavla Břečková, AMSP

Pavla Brečková, místopředsedkyně předsednictva Asociace malých a středních podnikatelů upozorňuje na vážné obtíže, s kterými se potýká sektor SME v důsledku koronavirové krize, a vysvětluje, jak se celá situace promítne do ekonomiky v nadcházejícím období.

Foto: AMSP

Vidíte už na členské základně asociace dopady krize v podobě zanikajících podniků? Nebo se zatím objevují jen nepřímé indikace problémů?

Ano, vidíme. Od začátku bylo jasné, že všichni nepřežijí, nejsme naivní. Snahou však je, aby přežilo maximum zdravých firem, které zaměstnávají lidi a které jsou předpokladem, že se naše ekonomika opět brzy postaví na nohy. Indikace problémů jsou však již nyní jasné – se slabým Kurzarbeitem „po česku“ začínají už mít firmy mít vážné potíže. To samozřejmě oslabuje jejich kondici a schopnost po útlumu opět co nejrychleji naskočit do provozu, tedy začít fungovat a platit daně. Problémem je velký výdej cash za situace, kdy přitéká jen velmi málo. Firmy neumírají na ztrátu, ale na cash. V tom je ale stát nápomocen jen velmi málo, rozmělňuje svou pomoc v drobných, místo aby se soustředil na 3 až 5 hlavních smysluplných oblastí, a ty řešil přehledně a nekomplikovaně.

Podle médií dosáhla státní pomoc pro malé a střední podnikatele maximálně zlomku původně slibované výše. Byla a je nepružná, skutečně postižené podniky na ni nedosáhly, a navíc se často jedná jen o posunutí plateb nebo podporu ve formě ručení za úvěry, takže nikoli o hotové peníze. Jak státní pomoc pro SME vnímáte vy? 

Ano, stát má skvělé PR, ale v reálu se chová jako chytrá horákyně: hledá způsob, jak pomoci-nepomoci. Faktem je, že přímá podpora firmám a živnostníkům ve skutečnosti činila zatím 63 miliard. Nikoliv mediálně prezentované stovky miliard až bilion. V tom má vláda započtené i daně, které nedostane, protože ekonomika klesla. Bohužel pro kondici firem (a SME jsou opravdu páteří ekonomiky), tak aby se po útlumu mohly v plné síle opět rozjet, neudělala mnoho. Takže i ty daně ve finále dostane o hodně později.

Abychom ale byli spravedliví, skvěle zafungoval například kompenzační bonus pro živnostníky (tzv. Pětadvacítka) – byl téměř plošný, jednoduchý a rychlý. Jako správné opatření též hodnotíme OČR pro rodiče. Stát jsme přece my všichni. Skvělou myšlenkou s horším provedením (alokací, administrací) byly i první Covid úvěry/záruky.

Podle reakcí státu by se mohlo zdát, že se z krize začínáme dostávat, podpora zafungovala a ekonomika bude brzy ze všeho venku. Hlavně nepřepálit rozvolňování opatření.. V podstatě všechny ostatní zdroje výhledů do budoucna ovšem říkají, že krize teprve začíná a čeká nás nejhorší propad v historii ČR. A že jsme teprve na začátku. O čem vypovídají informace z asociace, která je SME nejblíže?

Ano, ta první šoková vlna se týkala služeb a retailu, kde i pomoc státu byla o něco pružnější a smysluplnější. Nyní však nastává skutečný problém – krize začíná doléhat na průmysl, na výrobní firmy, na exportéry. A to jsou ti, kteří naši zemi reálně živí z více než tří čtvrtin. Pomoc vlády se však jakoby vyčerpala, ochladla a spoléhá na to, že si to firmy tak nějak vyřeší. On je tento problém totiž i spotřebitelsky (a voličsky) méně viditelný, protože se přesunul do „byznysové“ či průmyslové roviny. Ale firmy tu pomoc potřebují, jinak se krize samozřejmě překlopí i do celé společnosti.

Vyhlásili jsme soutěž o nejlepší nápad na „záchranu české ekonomiky“. Největší podporu získala idea na P2P platformu pro SME. Vlastně něco jako „Zonky pro firmy“. Jenom by heslo místo „lidé půjčují lidem“ bylo něco jako „firmy půjčují firmám“. Investoři s dostatkem likvidity by zkrátka půjčovali firmám, které jí naopak mají nedostatek. Co si o nápadu myslíte? 

Neznám detaily, ale v podstatě jde o princip konceptu Business Angels, jak funguje třeba v Británii. Tam jde také o investice soukromých osob nebo firem do jiných firem, většinou start-upů s mírným rizikem. Jde jim hlavně o to, udržet peníze „doma“ (ve vlastní ekonomice), a tak to vláda činí daňově atraktivní. Je to myšlenka, kterou dlouhodobě velmi podporujeme a považujeme za smysluplnou.

Myslíte, že Česku vážně hrozí scénář nastíněný dnes už poměrně velkou částí ekonomů, totiž že zejména malé podniky krizi neustojí a jedinou jejich záchranou bude prodej velkým investorům nebo dokonce zahraničním firmám? Vidíte už v rámci asociace takový vývoj? 

Samozřejmě jsou SME zranitelnější. Jejich provozní financování se pohybuje od cca mezi 4 až 7 %, což je v porovnání s velkými korporáty opravdu hodně (ty jsou na hladině do 2 %). Možná se to nezdá, ale i to velice ovlivňuje nyní už tak křehkou situaci, kdy například Kurzarbeit (Antivirus) vyžaduje, aby firma za neaktivní zaměstnance hradila dál minimálně 40 % náhrad mezd. Tato podmínka je stejná pro velké i menší firmy. Ale máte-li propad výkonu třeba o polovinu a více, nemůžete to dlouhodobě utáhnout. Platíte fixní náklady, na které nikdo nepřispěje, ale platíte navíc i 40 % mezd lidem, kteří sedí doma. Nejste nadnárodní firma, která si půjčí u mateřské společnosti. Musíte si na to půjčit na trhu. A půjčíte si za úrok, který je logicky vyšší než u velkých firem. Výsledkem je reálně výrazně vyšší zranitelnost MSP.

Myslíte, že je, ať už zánikem nebo pohlcením malých firem většími, ohrožena pestrost výběru, dostatečně konkurenční cenotvorba, nebo dokonce kvalita zboží? Třeba i v dlouhodobějším horizontu? 

Je tím ohrožena zejména kontinuita fungování ekonomiky. Zmíněné dopady jsou již jen důsledkem. Nás jako segment SME velmi mrzí, že se tu dvě dekády budovala subdodavatelská ekonomika, kdy vláda pobídkami podporovala nadnárodní firmy k příchodu do ČR a očekávala, že místní SME se na ně navážou. To se stalo. A mělo to význam v 90. letech. Pak už však byla tato podpora nadnárodních firem kontraproduktivní a výsledky pociťujeme zejména dnes. Firmy nemají finální produkt, pracují s nižší přidanou hodnotou, protože marže se realizuje jinde, trh práce je vykradený. A SME na něm v boji o kvalitní zaměstnance prohrávají s korporáty. Ty jim totiž poskytnou násobné benefity a často i vyšší mzdu. Není divu, když mají daňové prázdniny, užívání pozemků zdarma, dotace na školení zaměstnanců často ze třetích zemí. A to vše za peníze i českých SME.

Vláda nyní již prozřela a chce otočit kormidlem a podporovat vlastní výrobu s finálními výrobky, vyšší přidanou hodnotou a marží, ale to není otázka jednoho roku. Podpora státu (realizace strategie) tomu navíc příliš neodpovídá.

Odnesou celou krizi nakonec vlastně primárně zákazníci, případně zaměstnanci postižených firem? Jaké největší změny podle vás přijdou?

Odnese ji celá střední třída, jak ve smyslu lidí (společnosti), tak i firem. Ti se ocitli v takovém mezikole, kdy se k nim v reálu téměř žádná podpora nedostane. Hodně lidí přijde o práci, logicky klesne spotřeba, firmy se současnou vládní podporou-nepodporou přijdou o zapracované lidi, do nichž investovaly, a též budou nuceny rozbít si funkční týmy. Po nich rády sáhnou právě korporáty, které tak striktní opatření mnohdy nebudou muset zavádět. Naše firmy nebudou po útlumu schopny nastartovat svůj byznys tak rychle jako konkurenti či obchodní partneři v Rakousku či Německu, a tak budou silně tratit.

Abychom ale nezněli tak pesimisticky – každá krize přinese i něco ozdravného, vyburcuje k větší aktivitě, k sebezáchově, pročistí všechno nezdravé. Půjde o to snažit se ty „výhody“ co nejrychleji najít a využít.

Myslíte, že může mít krize i nějaké pozitivní dopady na nejvíce postižené obory? Zvýšení hygienického standardu, zvýšení zájmu o dlouhodobé vztahy se zákazníky apod.? Je skutečně možné v jakémkoli ohledu říci, že krize „alespoň pročistí řady českých podnikatelů“?

Proč by se měly čistit řady českých podnikatelů? Jsou to lidé, kteří jdou dennodenně s kůží na trh, po státu prakticky nic nechtějí, živí se na svůj účet a na vlastní odpovědnost. Na rozdíl od státu málokdy mohou utratit víc, než opravdu vydělají. Ručí za to všechno svým osobním majetkem. Pokud míříte na nepoctivce, na to existuje dostatek nástrojů, stačí je jen používat. K tomu nepotřebujeme krizovou tsunami – navíc kde máme jistotu, že smete právě ty „zbytečné“?

Jinak ano, i krize má své světlé stránky, jak už jsem zmínila. Za velmi zdravé považuji, že možná poklesnou ty raketově vystřelené mzdy, které absolutně neodpovídaly výkonu ekonomiky.

Kdybyste sama měla rodinnou firmu, která by teď byla v problémech, počítala byste s tím, že vám někdo pomůže, nebo byste spíš zaměřila všechnu energii na to, abyste ji zachránila vlastními silami?

Shodou okolností ji mám, funguje dobře. Za normálních okolností si sahá na zakázky i do leteckého a kosmického průmyslu, ale i přesto máme problémy, propad činí skoro 55 %. Bylo by fér, aby stát za ta léta milionových odvodů a daní nastavil krizovou pomoc solidně i pro střední výrobní firmy. Když však osekám fakta o PR proklamace, je mi jasné, že si budeme muset pomoci sami. Ať s pomocí anebo bez ní však vždycky zaměříme všechnu energii na to, abychom firmu zachránili. A zdaleka to neděláme jen kvůli sobě, ale jsme z regionu a víme, kolik rodinných rozpočtů na nás závisí.